S virem Varicella zoster se povětšinou setkáme již v dětství, nejčastěji to bývá mezi 3 a 10 rokem života. Při našem prvním kontaktu vyvolává plané neštovice, které mývají mírný průběh a během několika dnů bez následků odezní. Avšak Varicella zoster se řadí mezi herpes viry, jenž mají jednu nepříjemnou schopnost, dokáží se v latentní formě ukrýt v nervových gangliích. A jak to tedy s tímto virem je, když nám neustále všichni kolem říkají, že plané neštovice můžeme prodělat jenom jednou? Celkem snadno, při sekundární infekci se nemoc projeví jako pásový opar. Přesný mechanismus, jak k reaktivaci dochází sice neznáme, avšak můžeme konstatovat, že je přímo spojený s oslabením imunitního systému. Pásový opar se totiž většinou objevuje ve vyšším věku po prodělané nemoci či dlouhodobém stresu.
Po reaktivaci viru začne docházet k jeho množení a šíření podél spinálních ganglií jednoho, nebo i více nervů. Tyto ganglia jsou v našem organismu uspořádaná do pásů. Ty svým rozmístěním přibližně kopírují naše obratle. Velice často je zasažena pouze polovina těla, přičemž to bývá převážně trup. Mezi první příznaky patří únava, nevolnost, bolest svalů a u někoho se dostavuje i zvýšená teplota. Tyto celkové symptomy jsou doprovázeny pocitem bolesti či pálení v zasažené oblasti. Během 2 až 3 dnů kůže zarudne a začnou se objevovat puchýřky. Ty se postoupně začínají slévat do větších mokvajících uskupení. Přibližně po týdnu začínají vysychat a tvoří se na nich strupy.
Základem léčby na pásový opar je lokální nanášení tekutého pudru či zinkových olejů na mírnění nepříjemného svědění a bolesti. Navíc podporují hojení a zabraňují bakteriím způsobit sekundární infekci, která by mohla léčbu zkomplikovat. Na bolest jsou předepisovány analgetika doplněna o protizánětlivé léky. U pacientů s narušenou obranyschopností se přistupuje k podávání antivirotik v podobě tablet či infuzí. Doporučovány jsou i potravinové doplňky podporující imunitní systém a urychlující hojení (vitamín B a C, zinek, L-lysin, Echinacea atd).
Zvláště u starších pacientů hrozí riziko, že se rozvine tzv. postherpetická neuralgie. Ta se vyznačuje trvalejším zasažením nervů, které trvá i po odeznění pásového oparu. Pacient poté trpí silnými bolestmi a zvýšenou citlivosti. Většinou během půl roku dochází k normalizaci tohoto stavu, avšak u části pacientů mohou tyto potíže přetrvávat dlouhodobě. Poté jsou analgetika a vitamínová terapie doplněny o antiepileptika a antidepresiva, která prokazatelně snižují bolest. V případě, že ani tato léčba není účinná, lze přistoupit k voperování stimulátoru. Objeví-li se pásový opar v oblasti obličeje, existuje riziko zasažení nervů oka či ucha. V takovém případě se mohou projevit bolesti v uchu, závratě, obrna lícního nervu a dočasná hluchota, respektive slepota. Po zahájení léčby tyto příznaky povětšinou do dvou dnů ustupují.